Rychle se přesouvám do učebny ekonomie, kde mám mít první hodinu.
‘‘Ahoj Meliso.‘‘ uslyším z lavice za sebou jemný hlas.
‘‘Emm, Ahoj. My se zná-.. Jo ty jsi ten z autobusu ne?‘‘ změním svůj tón hlasu v nepříjemný, když zjistím s kým mám tu čest.
‘‘Jo. Víš promiň, já tě nechtěl nějak naštvat. My jsme prostě takový.‘‘ zaměří konverzaci na narážky při jízdě do školy minulý den.
‘‘Všimla jsem si.‘‘ odseknu, i když mi přijde strašně milý.
‘‘Víš, nezačali jsme úplně od nejlepšího konce. Já jsem Louis. A doufám, že to mezi námi bude lepší.‘‘ řekne opatrně a čeká na mou reakci.
‘‘Jo, asi máš pravdu. Promiň, že jsem na tebe tak vyjela. A odkud vlastně víš mé jméno.?‘‘ Přijmu jeho omluvu a snažím se dozvědět, co se stalo za zlom.
‘‘No víš, Faith to teď táhne se Zaynem.‘‘ zasměje se a sjede pohledem na podlahu.
‘‘No a zmiňovala se o tobě. Tak jsem si řekl, že asi nebudeš tak špatná.‘‘ zasměje se na mě a mnou projede mráz po zádech při pohledu do jeho očí.
‘‘Víš, ekonomie není můj oblíbený předmět a vzhledem k tomu, že jsem se včera nepřipravovala do školy, tak se na to musím ještě podívat.‘‘ řeknu opatrně, když žádám o přerušení konverzace.
‘‘Mě zase ekonomka v celku jde, tak.. Nechtěla bys se mnou odpoledne někam zajít, že bychom se na to podívali.‘‘ mrkne na mě a začervená se. Připadá mi trochu nervózní, při čekání na mou odpověď.
‘‘No já.. ‘‘ vzpomněla jsem si na dnešní ples a nevěděla jsem jak to vůbec všechno bude.
‘‘Ale tak, proč ne. Kde se sejdeme?‘‘ vyvalím na něj a jeho oči se rozzáří.
‘‘Eaah. Nevěděl jsem, že to přijmeš.‘‘ uculí se.
‘‘Tak třeba v parku ve tři?‘‘ dodá a zhypnotizuje hodiny.
‘‘Ano, to zní fajn.‘‘ odpovím a začnu v batohu hledat učebnici ekonomie.
‘‘Sakra. Já se na to vykašlu.‘‘ začnu klít chvíli před začátkem hodiny.
‘‘Děje se něco?‘‘ zeptá se Louis a začne se tiše smát.
‘‘Asi jsem nechala učebnici na pokoji. A podle toho co jsem slyšela tak učitelka na tenhle předmět není úplně přátelská.‘‘ začnu být sama na sebe naštvaná, že jsem se správně nepřipravila na hodinu.
‘‘Tak si pojď sednout ke mně. Snad bude stačit, že máme jednu dohromady.‘‘ řekne jemně a poklepe na židli jako bych nevěděla, kam si mám sednout.
‘‘Jsi moc hodný Loui. Proč jsi byl takový hrubý v tom autobuse?‘‘ zeptám se opatrně a oči se mi začnou plnit slzami při vzpomínce na to, co se stalo.
‘‘Já nevím, prostě. Je to na dlouho a moc se mi do toho nechce vracet. Je to minulost a prostě to tak zůstalo.‘‘ změní se jeho jemný hlas v hrubý.
‘‘Aha. Promiň.‘‘ řeknu otráveně a odsunu si židli kus od Louiho.
- adminka Harriet*