‘‘Jo, asi bych vás měla představit. Meliso, tohle je Zayn,. Zayne, tohle je Melisa. ‘‘
‘‘Ahoj, jsem Zayn, těší mě.‘‘ řekne a zahledí se na mě jeho hnědýma očima.
‘‘Ahoj, já jsem Melisa.‘‘ řeknu neutrálně při vzpomínce, že patří do party kluků, kteří na mě mají každou chvilku nějakou narážku.
‘‘Meliso.. Zayn je můj kluk. A společně s klukama z jeho party. Mi včera hodně pomohli s tou, no vždyť víš.‘‘
‘‘Jo však v pořádku. Hele, zvoní až za 45 minut. Tak já si jdu do školního parku připravit, když jsem to včera nestihla.‘‘
‘‘Jo dobře, měj se.‘‘ odpoví mi dotčeně.
Zajímalo by mě, proč mi neřekla, že půjde za klukama. A navíc by mě zajímalo, jestli tam byl také Harry. ‘Ježiši. Co to plácám?! Nechápu co mě pořád nutká na něho myslet.‘ pomyslím si sama pro sebe. Divím se, že tu není skoro žádný student. Je to tu příjemné. Příroda, můžu naslouchat letnímu vánku. Slyšet třepotající listy na stromech nade mnou. Jediné místo, kde se dá přemýšlet. Zaposlouchám se do zvuků okolo mě a začínám si zvykat na lechtání mých dlouhých vlasů na tvářích. Je to úplně jiný pocit, než mít stále pevný utáhlý drdol, který jsem nosila na základní škole.
‘‘Ahoj!‘‘ přeruší mě chraplavý hlas z poklidného rozjímání.
‘‘Nazdar.‘‘ vyprsknu, když si všimnu přítomnosti Harryho.
‘‘Dnes jsi fakt kus.‘‘ snaží se polichotit
‘‘Dobré vědět.‘‘ řeknu rychle, i když ve v nitru mě něco nutí po něm vyjet a líbat ho. Jeho plné rty jsou dokonale souměrné a jeho úsměv ve mě probouzí chuť žít. Když je na blízku připadám si jako bych měla křídla a vznášela se v oblacích. Ale vím, že on mě chce stáhnout dolů, hluboko do propasti.
‘‘Chtěl jsem se tě zeptat jestli nevíš o někom kdo je volný na dnešní ples.‘‘ vykoktá ze sebe.
‘‘Myslíš, že hned druhý den si sepisuji kdo s kým, kam jde?‘‘ oprskle štěknu.
‘‘No tak to fakt nevim. A ty bys semnou nešla?‘‘ zeptá se a já se propadnu do jeho zelených očí.
‘‘Emm. Ne, já.. já už s někým jdu.‘‘ zalžu, a vyhnu se očnímu kontaktu, jak to mám ve zvyku.
‘‘A s kam ty uháněčko kluků‘‘ zasměje se ironicky
‘‘ To tě nemusí zajímat. A navíc. Ani nevím, jestli vůbec půjdu.‘‘ vypadne ze mě i když vím, jak moc bych tam chtěla jít. A ještě víc kdybych měla jeho jako společnost.
‘‘No tak si trhni. Jak tak vidím tak vzhledově jsi sice fakt kunda, ale chováním jsi pořád děcko.‘‘
‘‘Děcko?! Dobře jak myslíš.‘‘
Přitáhnu ho k sobě a začnu ho zuřivě líbat. Spokojeně si mě přitáhnee a opře zády o strom. Naše jazyky si mezi sebou vyměňují pozice a něžně se perou o vládu nad druhým. Otevřu oči, když mi dojde, co vlastně dělám. V rychlosti od sebe Harryho odtáhnu a s batohem přes rameno mizím do budovy školy.
- adminka Harriet