Vzbudila jsem se jen díky řinčení mého budíku, který mě překvapil tím, že vůbec zazvonil. Faith byla ještě ponořená ve spánku. Všimnu si papíru před postelí, kde Faith stále spí. ‘Vzbuď mě ráno prosím. Nechci přijít pozdě do školy. Děkuju…- Faith‘ je na papíře napsané tužkou na oči. Pousměji se a pokouším se probudit spací Faith.
‘‘Faith. Faith je ráno. Vstávej.‘‘
‘‘Ehhhh. ‘‘ ošije se a dál pokračuje ve spánku.
‘‘Faith!‘‘ Přidám na hlase.
‘‘Em. Joo, jo už vstávám. Je ráno slunce svítí.‘‘ vylétne z ničeho nic a chytne totálního rapla.
Usměji se a jdu se obléknout. Čapnu své široké džíny a rudé tílko s proužky.
‘‘Emm. Meliso? Nechceš si vzít spíš nějaké oblečení ze včera?‘‘ pousměje se a tázavě nakloní hlavu.
‘‘ah. Jo tak.. jo. A co přesně bych si měla vzít?‘‘
‘‘No nejdřív sis sundej brýle a vezmi si čočky. Ááá vem sii třeba.‘‘ začne mi přebírat oblečení ve skříni
‘‘Třeba tyhle skinny džíny, a tuhle bílou košili bez rukávů.‘‘ mrkne na mě
‘‘Dobrá, jak myslíš‘‘ obléknu si oblečení, které po mě Faith hodí.‘‘
Když jsem oblečená tak si aplikuji kontaktní čočky. Je to fajn pocit, když si nemusím hlídat své brýle.
Otočím se na Faith a ta na mě zírá s polootevřenou pusou a vyvalenýma očima.
‘‘Wau! Tobě to sekne! Ale ještě něco-… Meliso, maluješ se vůbec?‘‘ zadrmolí a zahledí se na mou tvář.
‘‘Ne, Mamka mi to nedovolila. Mám na to prý dost času a nemám si dokazovat dospělost zmalovaným obličejem‘‘ cituji svou matku
‘‘ Pojď sem Meliso.‘‘ přivolá mě a vytáhne kosmetickou taštičku.
‘‘Hlavně ať to nevypadá moc přehnaně, ano?‘‘ naznačím jí.
‘‘Neboj se, jsem profesionál‘‘ zachichotá se.
Nanese mi na tvář tenkou vrstvu make-upu, lehce mi obkreslí oči tekutými linkami a nakonec mi řasenkou zvýrazní řasy.
‘‘Teda, to jsem já ?‘‘ udivím se při pohledu do zrcadla na sebe sama. I když jsem bruneta, mé hnědé oči krásně vyniknou. Jsem překvapena nad mým novým vzhledem.
‘‘A Faith, Už jsi v pohodě potom co se stalo včera?‘‘ vypadne ze mě nekontrolovatelně.
‘‘No, já. Je to svinstvo. Ale budu se snažit to ignorovat.‘‘ usměje se falešně.
Přijde mi zvláštní, že najednou to bere tak pozitivně. Jakoby se něco stalo. Ale byla jsem ráda, že už není tak smutná a naštvaná jako byla včera.
Vyjdeme z pokoje a pomalu se pohoupáváme ke škole. Najednou si povšimnu, že k nám míří vysoký snědý kluk.
‘‘Ahoj zlato‘‘ sykne na něj Faith a vklouzne mu do náruče.
‘‘Ahoj miláčku.‘‘ opětuje její pozdrav.
-adminka Harriet*
2024 ©