''Nedělej, že mě neslyšíš' Jsi snad uplně blbá?! '' zvýší opět hlas na Faith
''Harry, nedělej ze sebe ještě většího ubožáka než jsi. Nikoho z téhle místnosi tvé kecy nezajímají'' řekne tak klidně, že jsem jí obdivuju za její obstojnost před potetovaným a tvrdým klukem.
''Neser mě Faith! Říkám ti neser mě!'' začne vyvádět a shodí můj kufr ze stolu.
''Nepřeháníš to už trochu?!'' vložím jsem se do toho já a hned jsem si dám ruku před pusu, když se jeho zamračený obličej přesune pohledem na mě.
''A ty jsi kurva kdo?! Utekla jsi z ústavu pro neposkvrněné pany?'' řekne mi s trochou pocitu vítěztví nade mnou
Cítím jak mi slzí oči z této urážky na můj vzhled ale i na mě samotnou.
''Navíc, kdo by s tebou píchal?! Jsi snad ta nejubožejší šprtka co jsem kdy viděl.'' dodá se svým nechutným úšklebkem.
Cítím jak mi stékají slzy a stojím jako opařená. Všechny urážky co mi kdo řekl jsem ignorovala. Ale tohle mě zasáhlo, jakoby mi to řekl někdo koho dlouho znám, a komu věřím. Dostanu se ze spárů šedého koberce, který drží mé nohy na místě a vyjdu z pokoje kolem toho ďábla.
''Copak dávaly jste si dopolední čajíček?!'' zasměje se zlomyslně s pohledem upřeným na Faith.
Rychle se otočím a odeberu se na nejbližší toalety. Vlezu si do kabinky a nemůžu přestat slyšet jeho slova v mé hlavě. Jak si mě šíleně dobíral.
''Haló?! Jsi tu?''
Poznám jsem hlas Faith a pomalu, s upřeným pohledem na podlahu, vylezu z kabinky.
''Asi jsme neměli tu čest se pořádně představit'' dodám s úsměvem.
''Jo promiň, já jsem Faith, to už asi víš. Faith Morrisová.'' řekne s úsměvem.
''Ale já oproti tomu nemám ponětí o tvém jméně.'' nevinně oznámí Faith
''Já jsem Melany, Melisa Lindseyová.'' pousměji se i přes plnou hlavu urážek od řečenného Harryho
''Mel, pojď do pokoje prosím.'' řekne mi Faith jako bych šla na popravu.
Souhlasně kývnu hlavou a pomalu se rozejdu s Faith, která mě chytne za zápěstí a přátelsky se na mě usměje.
Jen co přijdu do pokoje všimnu si na posteli sedícího potetovaného kluka, který mi před chvílí řekl nesnesitelné věci. Prošla jsem kolem mého shozeného kufru, sedla si na postel a hypnotizovala nepořádek před mou postelí.
''Omlouvám se'' zaslechnu z druhé poloviny pokoje tichou omluvu.
''Hmm. Doufám, že sis aspoň pořádně zvedl ego.'' řeknu mu na rovinu, i když ani nevím kde se to ve mně bere
''Ježiš ty jsi jak malá, já se ti omluvil.'' protočí oči a asi si myslí, že to nevidím.
''Proč jsi tak zlý?'' ptám se se slzami v očích, které se mi tam nahrnuli z ničeho nic.
''Proč jsi tak otravná?'' odpoví mi otázkou a já se dívám do bílé zdi abych neviděla jeho pohled.
''Ehmm. Mohl bys odejít?'' Vypadne ze mě po chvíli když mi dojde, že jsem v pokoji jenom já a on a Faith někam odkráčela.
''Prosim? Cos to řekla?'' zeptá se mě a já nevím co mám od něj čekat.
''Já. Já bych se ráda převlékla.'' řekla jsem na rovinu a zahleděla jsem se mu do očí bez jakékoliho strachu
''No tak dělej, nikdo ti v tom nebrání.'' řekne chladně
''Harry, běž ven.''
''Počkej, počkej. Odkud znáš mí jméno a kdo ti řekl,že mě tak můžeš nazvat?'' řekl s úšklebkem ve tváři.
''Zaslechla jsem tvoje jméno.'' dál jsem to neřešila. Něco ve mě přecvaklo sundala jsem si brýle a začala jsem se převlékat jakoby tu nebyl.
''Doprdele.. Tyvole. Ne já já jdu.''
''Něco se děje?'' otočím se pouze pouze v černém krajkovaném spodním prádle. Na dálku nedokážu bez mých brýlí rozeznat jeho výraz v obličeji a vidím pouze jeho obrys.
''Ty.. ty jsi celkem kus. Když opomenu tvůj důchodský styl.''
''No a jsme zase u tvého urážení.'' napomenu ho a v hromadě shozených věcí z kufru hledám své džíny.
''Nehledáš tohle?'' řekne, a zvedne moje jediné úzké džíny ze země blízko něj.
''Emm. Jo, hodíš mi je?'' zeptám se ho nevinně
''No myslím, že kdybys zůstala oblečená tak bych je možná i hodil, ale teď se to nějak mění.'' řekne duchem nepřítomným hlasem a podle mého pocitu si mě celou přejíždí pohledem.
''Hoď mi ty ryfle.. Okamžitě.''
''Nebuď malá a přijď si pro ně. Jsem moc opilej na to abych něco házel..'' řekne a rukou mě pobídne abych tam šla.
Naštvala jsem se a rozešla se k němu. Natáhla jsem ruku po rozmazaném obrysu džín, ale on je v mžiku hodí na zem.
Stojím před ním ve spodním prádle a on mě skoumá očima.
''Skloň se pro ty ryfle.'' řekne mi a zkousne si ret
''Víš co, nebudu se chovat jako štětka. Vezmu si něco jinýho''
Nevím, proč jsem to řekla. Strašně se mi líbí když se na mě dívá. Cítím se jako v ohni když si mě jeho oči prohlíží.
''Ale notak. Nikdy jsem nevěděl,že se mi skoro postaví z nějaký jedničkářky, tak si to nezkaž.''
''Asi budu muset.'' otočím se ale on mě chytne za loket a přitáhne mě na postel.
''Pust mě! Sakra pust mě!'' křičím a bouchám ho do hrudi.
''Ticho. nebo to bude ještě horší, nevyváděj.''
''To teda budu vyvádět ty,.. ty jsi tak n-...''
Přitiskl svoje rty k mým a mnou projela vlna spokojenosti. Sevřel se mi žaludek a nevědělajsemco dělat. 'Líbám se na posteli mé kamarádky, po prvním dni školy. Jsem asi úplně šílená.' pomyslím si pro sebe a odtrhnu se od něj. Seberu své ryfle rychle si je obleču, navléknusi svoje bílé tílko, popadnou svoují kabelku přes rameno s peněženkou a mobilem a vyjdu z pokoje bez jediného slova.
''Počkej! Kam jdeš!?''
2024 ©