Ahooj. Holky, tento díl bude celkem dlouhý. Ale jen jsem vás chtěla poprosit. Aby KAŽDÁ, která čte můj příběh se prosím podepsala do komentářů abych věděla kolik zhruba lidí to čte. Moc děkuji a pokud napíšete i svůj názor budu ještě radši. Moc prosím aby ste napsali své jméno nebo přezdívku. Děkujíí :)
-Harriet
_____________________________________________
‘‘Pravda. Nedošlo mi, že jsi ještě před pár dny nosila jenom slušňácký kecky.‘‘ uculí se, ale já vím, že to myslí s humorem a tak se k ní přidám.
‘‘Víš co.. Počkej chvíli.‘‘ začne se přehrabovat v polici s botami a najednou na mě vytasí dvoje boty na podpatku. Když se podívám pořádně zjistím, že jejich podpatek je minimálně 100 metrů vysoký.
‘‘Faith, jestli jsi schopná mě na tomhle naučit chodit tak ti pošlu gratulaci od samotného prezidenta.‘‘ řeknu nepřítomně, zírajíc na purpurové a černé lodičky.
‘‘Tak to si už na něj sháněj číslo, protože já dokážu zázraky.‘‘ Zasměje se a popadne mě za ruku.
‘‘Tak který si chceš vzít?‘‘ zasměje se a natáhne přede mě ruce s lodičkami.
‘‘Já nevím. Co k tomu půjde líp? Já se v módě moc nevyznám.‘‘ začnu se smát a přitom žmoutal lem příjemné látky šatů od Harryho.
‘‘Tak ty černý. Půjčím ti své černé psaníčko a budeš hvězda plesu.‘‘ zasměje se, podá mi černé boty a vínové vrací zpět do police.
‘‘Děkuji Faith.‘‘ řeknu tiše a ona pouze kývne a pousměje se.
Nandávám si černé boty s vysokým podpatkem a doufám, že dnešní večer přežiji.
‘‘Tak vstaň.‘‘ pobídne mě Faith a já se snažím udržet rovnováhu na vysokých podpatkách.
‘‘Takže. Meliso. Stůj rovně, narovnej záda a dřív než vyjdeš tak vždycky mírně pokrč koleno abys nechodila s napnutýma nohama a nedala si na hubu.‘‘ začne se smát a podpírat mě.
‘‘Eh.. Není to tak hrozný.‘‘ vydám, ale hned po dokončení věty mírně zakolísám, ale hned se zase vzchopím a pokračuji v pomalé chůzi.
‘‘No vidíš.. Teď zapoj trochu boky. A neboj se dělat větší kroky.‘‘ zasměje se a přestane mě podpírat.
‘‘Myslím, že to půjde.‘‘ V mé rovnováze a ladnosti při chůzi mi zřejmě pomáhá i zkušenost z hodin baletu mém dětství. Přijdu si, že v podpatcích už chodím celkem obstojně a proto mířím k zrcadlu se upravit.
‘‘Emm. Faith prosím tě pomůžeš mi se tak nějak. Se ‚vylepšit‘ ?‘‘ uculím se a cítím jak moje tváře pohlcuje rudá barva.
‘‘Jo, ráda.‘‘ zasměje se a ze zásuvky vytáhne svou kosmetickou tašku.
Když byly všechny detaily vyřešeny, Faith se během vteřiny převlékla, obula a upravila. Zírám, jak to má vše jak se říká zmáknuté a natáhnu se pro černé psaníčko, které mi před chvílí položila na komodu. Sbalím si sebou pár maličkostí a pomalu můžu vyrazit.
‘‘Mel, máme ještě půl hodiny. Nechceš se se mnou stavit pro něco k jídlu.?‘‘ zeptá se mě Faith a ukáže na malý obchůdek s jídlem.
‘‘Jo to zní dobře. Ale do půl hodiny musím být na pokoji. Staví se pro mě Loui.‘‘ usměju se na ní a pohodím vlasy, které sklouzly do tváře.
‘‘Jo, to stihneme. Je to jenom přes cestu.‘‘ mrkne na mě a uculí se. Pokračujeme po chodníku směrem k přechodu. Obě ve vysokých podpatkách, šatech a s načechranými vlasy se vydáváme ke vstupu do občerstvení. Dojdeme k pultu a vybíráme si něco k snědku.
‘‘Prosím jednu kuřecí bagetu a čokoládový mufin, s sebou.‘‘ Řekne odhodlaně muži za kasou a ten sjíždí její a moje tělo pohledem.
‘‘Jasně slečno, a vy si dáte co krásná, mladá dámo.‘‘ obrátí pohled na mě a já zčervenám.
‘‘Emm. Prosím jeden čokoládový řez a jeden tenhle krémový moučník, také s sebou prosím.‘‘ Ukazujíc na prosklenou ledničku se zákusky sebevědomě řeknu svou objednávku.
‘‘Slečny bude to 3,56 liber. Ale, že jste mi zvedli náladu, tím že jste vstoupily, to je na mě.‘‘ zalichotí nám, ale mě to přijde neslušné.
Chci ho chytit za slovo ale Faith mě přeruší.
‘‘Děkujeme mladý muži.‘‘ mrkne na něj a popadne moji ruku.
Jen co vyjdeme ven se začneme šíleně smát.
‘‘Vidíš, takhle na to musíš.‘‘ nadzvedne lem svých šatů, předvádějíc levnou holku a začne se znovu smát.
Přejdeme přechod a všímáme si mladých kluků, jak nás sjíždějí pohledy a hypnotizují naše postavy.
Vejdeme do pokoje a zamíříme k malému konferenčnímu stolku se dvoumi křesly.
‘‘Dnes jsi měla chuť na sladké jo?‘‘ zasměje se Faith a mě se při této větě vybaví Harryho horké a sladké rty.
‘‘Jo.. Emm na sladké.‘‘ Vydala jsem ze sebe, i když jsem myslela na úplně něco jiného.
Postupně jsme dojídaly zákusky a povídali si o svém dětství.
‘Ťuk, ťuk‘ rozezní se dutý tón ze dveří.
‘‘To bude asi Loui, jdu mu otevřít. ‘‘ oznámím Faith, vstanu z křesla a rozejdu se ke dveřím.
‘‘Ahoj Loui.‘‘ Řeknu přátelsky.
‘‘Ah.. Ahoj Mel. Ty jsi, jsi nádherná.‘‘ kulí na mě oči a já se začervenám.
‘‘Ty taky nevypadáš vůbec špatně.‘‘ Přejedu pohledem jeho černý smoking a pohladím ho po tváři.
‘‘Tak se mějte vy hrdličky.‘‘ zaculí se Faith a zamává na rozloučenou.
‘‘Měj se.‘‘ řekneme s Louisem najednou a hned po té se jemně zasmějeme.
Zavřu dveře a zastavím se před Louisem. Hledím do jeho očí a on do těch mých. Cítím mezi námi přitažlivost, ale není ani na půl taková jako byla u mě s Harrym.
‘‘Tak jsem tady.. Páni koukám, že sis vzala ty šaty ode mě. Jsi překrásná Meliso.‘‘ Ozve se Harryho hlas a já proklínám sama sebe, že jsem na něj myslela.
‘‘Počkat, co ty tu děláš, jaký šaty, tys ho sem pozvala?‘‘ ptá se zmatený Loui a já nevím jak na vše odpovědět najednou. Nemůžu na něj jen tak vychrlit, že u mě byl Harry omlouval se mi a podobně, když jsem Louisovi naznačovala, že o Harryho nestojím, i když si tím nejsem jistá.