‘‘Je tady Melisa? Zeptá se vstupující Harry, když zahlédne jenom Faith.
‘‘Jo, sedí támhle na posteli.‘‘ řekne nesmyslným hlasem.
Mel.. Prosím , můžeš na chvilku?‘‘ zeptá se mě opatrně. A naznačí, abych šla za dveře.
Nadzvednu obočí směrem k Faith na náznak, že není jediná, která neví o co jde.
‘‘Jo hned.‘‘ řeknu neutrálně, protočím oči a Faith se zasměje.
Odkráčím od mé postele směrem ke starým dřevěným dveřím. Harry je za mnou zavře a uhne pohledem na podlahu.
‘‘Tak mám jít zpátky do pokoje nebo mi řekneš to, co máš na srdci?.‘‘
Syknu nervózně, on mi pohledí do očí a mou projede mráz.
‘‘Víš já jsem s tebou fakt chtěl jít, ale ty jdeš s Louisem. Tak jsem ti chtěl aspoň dát to co jsem ti koupil. Snad ti to bude.‘‘ zasmutní, podá mi bílou krabici a pomalu odchází. Chtěla bych ho zastavit, nebo se za ním rozběhnout, říct mu, že mě změnil a já nevím proč, ale nechci být s nikým jiným. Ale mé nohy přibité k podlaze a půl srdce patřící Louisovi mi to nedovoluje.
Pomalu se otáčím a otevírám dveře do pokoje.
‘‘Co ti chtěl?‘‘ uculí se Faith a podívá se na krabici, kterou držím.
‘‘Nevím, ani jsem to nepostřehla, Něco rychle zadrmolil a pak mi dal tohle.‘‘ poklepu na krabici a pokrčím rameny.
‘‘Ukaž, ukaž!‘‘ vyjekne jako malá, přiběhne ke mně a já se na ní směju Jako bych byla psychicky narušená.
Pomalu rozvazuju tlustou černou stuhu a odendávám víko krabice. Nemůžu přestat zírat a moje brada společně s Faithtinou padá dolů.
Vytáhnu tmavé, vínové šaty se třpytkovaným pruhem přes hrudník. Jsou elegantní a vyzývavé zároveň. Na zádech mají výřez v podobě srdce a na dolním lemu černou výšivku značky.
‘’To si děláš srandu?!’’ vyhrkne na mě Faith a její oči jsou rozzářené jako ty mé.
‘’Ehmm.. Já.. Já mám dilema.’’ Pohledím jí do očí.
‘’Jaký zase?!’’ zasměje se a vezme šaty do ruky.
‘’Já nevím jaké šaty si mám dnes vzít.’’ Povytáhnu oboči a jemně se usměji.
‘’Tyhle. Rozhodně tyhle. Meliso, víš kolik stojí?! Tyhle šaty jsou od vysoce postaveného návrháře z Londýna. Stojí něco přes 182 liber.‘‘ mluví na mě a nespustí přitom oči z šíleně předražených šatů.
‘‘Tak tohle nemůžu přijmout.’’ Řeknu a pomalu zabaluji šaty zpět do krabice.
‘’Blázníš?! Meliso, vem si je na ten ples. Prosím, vem si je.’’ Kulí na mě psí oči a směšně si tře ruce o nos ve snaze napodobit roztomilého psa.
‘’No dobře.’’ Sjedu pohledem hodiny. A zjistím, že po našem válení se na posteli nám zbývá pouhá hodina a půl.
‘’Tak už se pomalu připravíme ne?’’ řekne Faith a mám pocit, že mi čte myšlenky.
‘’Přesně tohle jsem ti chtěla řict.’’ Uculím se a začnu si sundávat můj dnešní outfit.
Když složím své oblečení z dneška, pomalu si navlékám silonky tělové barvy a chystám se si obléknout mé nové překrásné šaty. Zapnu zip na straně šatů nyní jsem oblečena a tak si vyndávám své černé balerínky ze skříně.
‘’Meliso?!’’ zaksichtí se na mě Faith a já přesně vím na co naráží.
‘’Já žádné extra boty nemám, pochop to.’’ Zabručím a hned na to se usměji abych zakryla tón své zloby v mém hlase.