''Aeh.. No já prostě. Já nevím co to do mě ráno vjelo. Prostě. On řekl, že jsem dítě, a já prostě..'' Nahrnou se mi do očí slzy, když se mu vzpovídám. Cítím jak mi pomalu stékají a tvoří si cestičky přez mé rudé tváře.
''Jo, jasně. Vždyť pan neodolatelný Styles viď. Možná bude lepší, když odejdeš.'' Řekne Louis a otočí se směrem k oknu prohrabujíc si své hnědé vlasy.
''Omlouvám se Loui.'' řeknu provinile, zohnu se pro svou kabelku a mířím směrem k dívčí ubytovně.
''Meliso?'' zachraptí Louis a já se za ním pomalu otočím.
''Zapoměla by sis tu učebnici.'' řekne a já skloním hlavu při pomyšlení, že jsem myslela na odpuštění z jeho strany.
''Aha.. Děkuju.'' chňapnu po učebnici ekonomie a pomalým krokem se vzdaluju od Louise a Harryho s úšklebkem ve tváři.
''Jo a ještě něco.'' sykne na mě Loui a Harry zpozorní a neví co má očekávat.
''S kým jdeš dnes večer na ples.'' Pokračuje Louis.
''Ona už je zamluvená Louisi. Já jsem-''
''Vlastně s nikým.'' přeruším namyšleného Harryho, který mě vraždí pohledem.
''Jo tak já se pro tebe o půl sedmé stavím.'' Usměje se Louis a zamává mi na rozloučenou.
''Meliso! Meliso počkej.'' Zaječí Harry, ale jiným tónem než jsem na něj zvyklá. Jakoby byl smutný, uražený nebo něco co se v něm probudilo zdá se, že po hodně dlouhé době.
''Co se děje Harry?'' přestanu být oprsklá a snažím se zjistit, co je vlastně zač.
''Já.. Já myslel, že už s někým jdeš.'' řekne a sklopí hlavu dolů, s upřeným pohledem na podlahu.
''No po pravdě řečeno, teď už s někým jdu.'' rozejdu se, jelikož se nechci znovu utopit v jeho pronikavých zelených očích.
''Víš já jsem předtím chtěl jít s tebou.'' řekne mile a sklamaně, což ve mě probudí pocit lítosti, který avšak ve vteřině zmizí při vzpomínce nad událostí před několika minutami.
''Harry. Já jsem chtěla s tebou jít také. Jenže jsem se do čista rozmyslela, když jsi předvedl tuhle scénu.'' řeknu a cítím své oči jak se plní slzami.
''Ale, víš já. Doprdele to je jedno, jdi si s kým chceš. Nebudu se chovat jak citlivka.'' zamračí se a já se opět vrátím k sobě, když si uvědomím jaký asi doopravdy je.
''Harry, to je ten důvod. To je ten důvod, proč jsem s tebou nechtěla jít. Nevím proč ale nějak si mě změnil a já nevím jak a ani proč. Cítím k tobě něco co si nedokážu vysvětlit. Je to nenávist, ale nenávist z něčeho k čemu se nikdy nepřiznám, a proto bude lepší, když se budeš ode mě držet dál.''
zadrmolím na jeden nádech a nejradši bych vpadla do jeho obejmutí a nechala se ukolébat na jeho potetované hrudi. Ale ne, tentokrát tu samou chybu neudělám. Nevím proč se to děje, ale něco k němu cítím a nedokážu si vysvětlit co. Stále dokola a dokola si přemýlám v hlavě to samé, že už pomalu nevím, na co se soustředit. Je to pro mě jako začarovaný kruh. Začarovaný kruh mezi Harrym a Louisem.
''Eh.. Dobrá. Já se k tobě nepřiblížím pokud se ty nepřiblížíš k Louisovi.'' hledí na mě s vyzívavým a zároveň udiveným pohledem.
''Ale, Harry.. To, to nejde. Já jsem--''
''Co jsi?! Co jsi Meliso? Zahnávala si své pocity ke mě na Louisovi. Nebo sis chtěla dokázat něco co ani nejsi?'' řekne sobecky a namyšleně. A já se obávám, aby neměl pravdu. Co když si celou dobu neuvědomuji co dělám, což v této situaci je velmi možné.
''Harry. Harry, nech mě na pokoji. Já k tobě necítím nic, než zlost. Nic jiného.'' Stěží se odtrhnu od jeho dokonalých očí a začnu pochybovat nad tím co jsem právě řekla.
Procházím školním parkem po vydlážděném chodníku a mířím k nám na pokoj. Jen co vejdu do dveří spatřím Faith jak si vybírá večerní úbor na ples.
''Meliso, co bych si měla vzít na sebe. Tyhle červený nebo fialový?''
Ukáže mi dvoje minišaty, do slova řečeno jsou ty jedny spíše vínové než rudé, ale ty fialové na mě udělaly veliký dojem. Jejich střih a široká ramínka přes ramena. Vypadali elegantně, avšak se mi hodily i k Faith, která není úplně vzorný tip.
''Ty fialové, rozhodně ty fialové.'' usměju se, povalím své tělo na postel a zabořím hlavu do polštářů.
''Meliso děje se něco?'' Zeptá se mě nenápadně Faith.
''Emm, ne. Jen nevím jestli vůbec chci jít na ten ples.'' zakňourám
''Meliso, musíš tam jít. Já tam nikoho jiného než tebe nemám.'' zasmutní a podívá se na mě smutnýma očima.
''Ale mě se tam vážně nechce Faith. Budu tam dělat akorát problémy.'' řeknu svoje pocity, které právě cítím v mé hlavě.
''Proč bys měla dělat problémy? Harry se na tebe celkem těšil. Teda takhle to neřekl, ale když jsem nadhodila, že bys možná přišla, tak celkem zpozorněl.'' zasměje se a začne si vybírat z plné police bot nějaké na dnešní ples.
''No, myslím, že teď bude radši, když tam nebudu.'' Řeknu jí, protože je Faith moje jediná kamarádka a já jí věřím. A na druhou stranu to v sobě nechci dál dusit.
''A.. proč?'' zeptá se mě nejistě.
''No.. protože ráno. Jak jsem šla do toho parku, tak se tam objevil Harry.. A měl na mě nějaké narážky ohledně toho, že jsem stále dítě. A já .. Já ho políbila, líbala jsem se s ním v parku.'' nestačím dokončit větu a Faith mě přeruší..
''Ty jsi ho políbila? Žasnu, že jsi to sama dokázala.'' chytne záchvat a pomalu brečí smíchy
''Ale, tak to se mu snad muselo líbit, než aby byl proti tobě ne?.'' dodá, když se trochu uklidní.
''No víš. Já jak jsem šla pak za Louisem. Kvůli té ekonomii. Tak on, on mě začal líbat a Harry to asi viděl a nejhorší na tom bylo, že jsem se nechala. nic jsem neudělala. Faith já nevím co vlastně chci. Já mám pocit, že oba. Že oba..'' nevím jak vyjádřit co vlastně cítím, protože v tom mám sama velký zmatek.
''Že oba miluješ?'' vypadne z ní a spadne jí brada.
''Já nevím Faith, opravdu nevím co vlastně cítím. Ale jsem úplně jiná Melisa, než ta co jsem byla dřív. A to vše se změnilo po dvou šílených, přeplněných dnech. Bojím se, že to půjde dál, a že já půjdu z kopce i stím vším co na mě teď padá.''
'Ťuk, ťuk...''
Ťukání přeruší Faithiny slova, která chtěla právě říct.
''Noo?'' zabručí Faith a pomalu se otevírají dveře.
Děkujii 
2024 ©