‘‘Meliso. Za chvíli musím odjet na schůzi. Mám k zaškolení nové právníky, Takže bych potom doma trávil více času s tebou.‘‘ usměje se a pokukuje okolo dvoru školy.
‘‘Tak to je super tati!‘‘ zajásám a znovu ho obejmu.
‘‘A jak se ti líbí na škole? Ty naše malá středoškolačko.‘‘ poškádlí mě a rozcuchá mi vlasy
‘‘Tatii! Už nejsem malá!‘‘ zachichotám se a jemně ho plácnu do hrudi.
‘‘Ale jinak je to tu celkem fajn. Sice tu mám jenom jednu kamarádku, protože všechny ostatní jsou prostě namyšlené blondýny.‘‘ co nejvíce zjednoduším mé dojmy o škole a radši vynechám vše, co by vedlo k sáhodlouhé konverzaci o případné změně střední školy, abych se cítila lépe.
‘‘Tak to jsem rád, že ti pobyt na této škole nevadí. Jo a mimochodem, už bych málem zapomněl. Za 14 dní už z tebe bude zase o něco starší žena, nezapomínej.‘‘ zasměje se a já ho probodnu pohledem, ale hned potom se přidám k němu a začnu se smát.
‘‘No a bohužel, vzhledem k tomu, že maminka bude s Elizabeth na soutěži až v Birminghamu a já mám spoustu školení, tak nebudeme moct přijet. A tak ti náš dárek dám rovnou tady.‘‘ Podá mi ne moc velkou krabičku elegantně zabalenou do růžového papíru a omotanou černou stužkou s korálky na koncích.
‘‘Jé děkuji tati.‘‘ usměji se na něho
‘‘Emm, Meliso, já už budu muset jet. Práce volá. Já ti pak zavolám na tvůj krásný telefon. A mimochodem, dárek si rozbal až na pokoji. Tak se měj Krásně Meliso.‘‘ mrkne na mě, vlepí mi pusu a nasedne do auta s výrazem značného zpoždění, který obklopoval jeho tvář. Zamává mi z okénka našeho BMW a odjíždí vstříc jeho práci.
Jeho divné zvednutí tónu hlasu při větě že mi zavolá na krásný telefon, jsem moc nepochopila, ale brala jsem to jako jeho obvyklou slovní hříčku.
Dojdu do mého pokoje, kde si všimnu sedící Faith sledující každý můj krok. Všimnu si toho a zbystřím.
‘‘Meliso..!‘‘ Kouká na mě vražedně a následně se začne pošklebovat.
‘‘Ano Faith?!‘‘ řeknu s divným pocitem, když nevím, co bude následovat.
‘‘Vzpomněla jsem si, že mi máš říct něco o tom, co se stalo s Harrym.‘‘ ušklíbne se
‘‘Emmm.. Faith.. Já už musím jít. Já , já ti to řeknu později.‘‘ vykroutím se z toho když zjistím že za 15 minut mě čeká Louis v parku.
‘‘A kam musíš prosím tě.‘‘ zachichotá se.
‘‘Jdu ven s Louim.‘‘ řeknu sebevědomně.
‘‘Jo tak s Louim to táhneš joo?‘‘ Zašklebí se a přijde ke mně
‘‘Tak to tě musím nějak slušně oháknout.‘‘ dodá a já neodporuji, protože vím, že bych stejně neuspěla.
Vytáhne černou košili bez rukávů, podobnou jako mám na sobě teď. Jenže není bílá a je z jiné látky. K tomu mi přidá světlé skinny džíny. Obléknu se a zděsím se při pohledu do zrcadla.
‘‘Bože, vždyť je ta košile průhledná!‘‘ vyvádím
‘‘No a co? Je to normální oblečení, a budeš se mu líbit. A ty tvoje nízké conversky se k tomu bezvadně hodí.‘‘ Mrkne na mě. Otočím se a při pohledu na krabičku si vzpomenu na dárek od taťky. Dárek vezmu do ruky, rychle strhnu růžový balící papír a uvidím bílou krabičku. dřív než stačím reagovat na můj bezvadný dárek mě Faith předběhne.
‘‘To si děláš srandu?! Ty máš iPhone 5s? No nene‘‘ užasne a přiběhne ke mně.
- adminka Harriet