RETURN - Kapitola 10

Napsal Directioner's world (») 15. 3. 2014 v kategorii ∞Return∞, přečteno: 486×

Hii Directioners! 
Nějak jsem si všimla, že jsem pomotala jméno hlavní postavy Melisy. Možná ste si toho všimly, že v jednom odstavci jsem jí pojmenovala Melany a někde Melisa. Snažila jsem se to poupravovat a pokud jsem někde něco přehlédla tak mi napište. Omlouvám se za zmatení v příběhu a Melisa vás jde dále provázet svým životem. Good luck!  -Harriet 

______________________________________________

‘Cccrrrrrrrrrrrr‘ trapné ticho mezi námi naštěstí přeruší znonek na mou nejméně oblíbenou vyučovací hodinu.

 Koutkem oka vidím, jak mě tajně sleduje. Nemůžu si pomoct, ale líbí se mi to. Je úplný opak Harryho, když opomenu ten incident v autobuse. Je jako vysněný kluk, který dokáže pomoct a nebojí se být milý k dívce. Ale oproti tomu je tu Harry. Je strašně zlý, ale něco ve mně se při pohledu na něj zapaluje. Je jako tmavá stránka mě a to nás k sobě nějak táhne. Ale nemůžu si ho sobě připustit, zvlášť když vím jaký dokáže být.

‘‘Slečno Lindseyová, neruším vás z rozjímání?!‘ ‘ probudí mě vyučující ekonomie a celá třída se upřeně dívá na můj rudý obličej.

‘‘Ne, omlouvám se profesorko.‘‘  řeknu opatrně, aby ze mě nevyšel tón nepříčetnosti, kterou k ní cítím.

Hned potom, co ode mě odvrátí pohled se na ní zamračím, a probodnu  profesorku pohledem.

‘‘Ignoruj jí, ona se baví tím shazovat ostatní.‘‘ oznámí mi Louis ze svých zkušeností a položí mi ruku na mé stehno. Podívám se na něj a nemůžu spustit oči z jeho zamyšleného pohledu do sešitu.

‘‘Louisi, jsem moc ráda, že jsem tě poznala.‘‘ přeruším ho z jeho klidné pozice, otočí se na mě a prohlíží si mě.

‘‘Ani nevíš jak moc rád jsem já.‘‘  Odtáhne ruku z mé nohy a začne si poznamenávat zápisky z tabule. Jeho slova mě zahřejí u srdce, když se odprostím od myšlení na Louise, začnu napodobovat činnost třídy. O pár minut později zazní školní zvonek a po třídě se rozezní šramot od sklízení školních potřeb  z lavic.

‘‘Co máš teď za hodinu?‘‘ zeptá  se mě Loui s úsměvem na tváři.

‘‘Emm. Počkej musím se podívat. Mám v tom dost zmatek.‘‘ zasměju se a začnu se přehrabovat v batohu.

‘‘Pondělí, úterý.. emm.. Jo Britské dějiny. Děják.‘‘ zamumlám

‘‘Aha. No tak to se uvidíme až odpoledne.‘‘ řekne zklamaně.

‘‘Jo. Je to škoda. Tak ve tři.‘‘ dodám,  usměji se na něj a on můj úsměv opětuje

Zbylé tři hodiny, už pobývám s hrstkou prváků, kteří si vybrali literaturu a k ní vázané předměty.  V hodinách literatury, které vždy věrně poslouchám jsem jako v mdlobách  a jediné na co celou tu dobu myslím je Louis a Harry. Nevím proč, ale stále si kladu otázku, proč mě Harry přijde tak přitažlivý. Každá minuta trvá jako  věčnost a já se nemůžu dočkat až budu mít klid od neustálého rozruchu ze strany studentů okolo mě.

‘‘Tak, a to je pro dnešní hodinu vše. Nezapomeňte na dnešní ples, ve kterém se svým partnerem či partnerkou můžete vyhrát cenu krále a královny plesu. Tímto se s vámi loučím a v 19:00 se v tělocvičně střední školy odstartuje 20. pořádání školního plesu. Nashledanou brzy, studenti.‘‘  

Vyučující a zároveň  náš třídní učitel nás propustí pár minut před koncem hodiny. Vydám se směrem k mé plechové skříňce na druhé straně chodby od východu školy. Své učebnice si řádně srovnám do komínků hřbetem ven, abych neměla zmatek při přípravě na hodiny následujícího dne. Zvednu ze země můj poloprázdný batoh a cítím úlevu, když v něm konečně nenosím tunu knih. Vycházím ven z budovy a na školním parkovišti zahlédnu mého otce. Po pravdě jsem moc ráda, že přijel, protože jsem ho už nějakou dobu neviděla. S mým tátou máme krásný vztah, abych řekla pravdu, tak ho mám radši než mou mámu. Ta na mě neustále křičí a jediný kdo se mě zastává z celého příbuzenstva je můj taťka.

‘‘ Ahoj Meliso!!‘‘ Zavolá na mě můj táta a roztáhne paže, připraven na mé objetí.

 Holky se za ním otáčejí a zírají na něm s pootevřenou pusou. Můj taťka je velmi pohledný muž, nedivím se mamce, že se do něj zamilovala. Je vysoký a svalnatý s vysportovanou postavou. Narostly mu tmavě hnědé vlasy, které nosí sčesané nahoru a jeho oči připomínají květy pomněnek. Je to můj táta a já jsem na něj velmi hrdá.

‘‘Ahoj tati!‘‘ zaječím, rozběhnu se a vklouznu mu do náruče.

 

 

- adminka Harriet*

 

 

 

 

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
  [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel sedm a šest