RETURN - Kapitola 1

Nastupovala jsem do školního autobusu, který jsem sotva stihla. Bylo to jako bych se musela znovu naučit jak to vlastně chodí, když je zase škola. Po našich dvouměsíčních prázdninách bylo dost těžké vylézt z postele a navíc se do toho všeho rozčilovat nad nefunkčností mého starého budíku. Rychle jsem sesbírala věci, které mi zrovna vypadly v uličce starého autobusu z mého nového školního batohu, který jsem si pracně odprosila od mého táty.

'' ČUM VOLE, LOUISI! Konečně nějaká pěkná buchta v týhle nechutný škole''

začal řvát nějaký namyšlený blonďák jen co jsem se sehnula pro mé spadlé věci. Zřejmě chodil do vyššího ročníku než já.

''Prosim tě to je nějaká knihomolka, podívej se na ty její brejle. Vypadá jak Uršula! ''

zakřičel z druhého konce autobusu kluk, který se zřejmě jmenoval Louis.

''Nojo, já čuměl jen na prdel vole!''

Začal se mi smát skoro celý autobus, ale ignorovala jsem to, protože jsem na tyhle urážky byla zvyklá z mé bývalé, základní školy.

'Vítej Mel.' řekla jsem si sama pro sebe a vyšla jsem pár schodů vedoucí dvorem školy. Opatrně jsem se rozhlédla okolo sebe a zpozorovala jsem, že to tu asi nebude tak přísné jako na mé minulé škole. Na základní škole byl přesný řád, možná to bylo tím, že můj otec i moje matka si potrpěli na pravidlech a proto mi zaplatili základní, avšak soukromou školu. Nešlo mi to do hlavy proč utratili tolik peněz za tak vysoce postavenou školu, když mě pak poslali do té nejbližší s nároky takovými, že by přijímací zkoušky zvládla i moje devítiletá sestra.

Tupě jsem se pousmála nad myšlenkou, že moje sestra Elizabeth dělá přijímačky, ale pak jsem si všimla, že kroužek holek z druhého ročníku se na mě dívají jako bych spadla z Marsu, a proto jsem nahodila svůj neutrální pohled a dívala na kamennou podlahu, která vedla do prvního patra školy.

Když jsem dorazila do učebny ve které jsem měla svou první hodinu, kterou jsem si zvolila zhypnotizovala jsem hodiny a dozvěděla se, že mám ještě deset minut čas. Vytáhla jsem si učebnici a pár knih, které jsem si objednala podle rozpisu školního roku na této škole. Byla to škola se spoustou zaměření. Já se zajímala hlavně o literaturu a dějiny mé rodné země Británie. Začala jsem si číst přehled témat na výuku z učebnice. Po chvíli jsem narazila na povídku od Charlese Dickensena, do které jsem se tak začetla, že jsem ani nevnímala postupné zaplňování učebny.

'Cccrrrrrrrr'

Z mého kolíbání se nad příběhem mě okamžitě přerušil zvonek na hodinu. Pečlivě jsem si přerovnala knihy a učebnice a narovnala se na velmi nepohodlné židli.

Ke katedře přistoupil starý ale na pohled sympatický muž, vyučující britskou literaturu.

''Dobrý den žáci, vítám vás po dlouhých prázdninách. Tímto chci přivítat jak žáky, kteří už naši školu navštěvují tak i ty, kteří se s námi budou teprve seznamovat. Jmenuji se Alan Stanburg a budu vás tímto rokem provázet hodinami literatury.''

Dokončí svoje úvodní slovo na začátku prvního dne školy a posadí se na učitelskou, polstrovanou židli.

Divím se, že je ve třídě takové ticho, když jsou tu i ti, kteří na dvoře dělali věci, které bych si nedovolila za celý svůj život. Nebo spíš bych hned potom co bych to udělala dostala trest smrti od mých rodičů.

''Tak jsem tady vy zmrdi.''

Vrazil do učebny vcelku potetovaný kluk s flaškou v ruce. A vraždil pohledem polovinu třídy, ve většině studenty z prvního ročníku.

''Už jsem se obával, že tímto rokem nepřispějete do své sbírky neslušných chování při příchodu do školy pane Stylesi.''

Reagoval na něho vyučující.