Author's note: Ahoj.. dávám vám tu jen kraťoulinký díl, před tím než půjdu spát ;) zítra napíšu další :) (Doufám!) Enjoy ! - Adminka Unicorn
„Hele Harry, nevím proč, ale připadáš mi fajn,… jako bych tě znal už několik let a mohl …. No nic už jdu tak čau“ řekne mi a odejde.
Teď jsem trochu stracenej … byl docela milej. . . A pak si asi uvědomil, že se nechová tak drsně a „cool“, ale vypadá to, že Mr. Tomlinson má i nějaké city. Nebo si to jen naivně namlouvám, jako vždy. Asi bych měl začít přemejšlet hlavou..
Dojím si svůj oběd a připravuju se na odpolední vyučování . Nevím proč, ale jsem docela neklidný, myslím kvůli Louisovi. Nikdy bych si nepřiznal, že jen co se na někoho kouknu… Budu se cítit tak.. tak divně. Zamilovaně? Ohromeně? No podle tědlech přiblblých a přiteplených myšlenek, myslím, že spíš Zmateně a zhuleně!
Když dojdu do třídy s hlavou plných opravdu divných myšlenek, Louis sedí na místě kde seděl hodinu před přestávkou. Tedy vedle mé lavice. Zastavím se ve dveřích a chvíli ho pozoruju, pak si uvědomím co vlastně dělám a rozejdu se ke své lavicici..
„Čau“ zavrčí na mě Louis trochu .. naštvaně ?!
„Ahoj“ oplatím mu pozdrav a sednu si
„Jak se vlastně jmenuješ?“ vyštěkne najednou
„Harry, už jsem ti to přece říkal“ Jsem trochu zmatený, ale pak mi dojde jak to asi myslel
„Aha, takže příjmnení mi říct nehodláš, že ?! Řekne divným, nerozpoznatelným tónem
„Styles.. Harry Styles“ vykoktám ze sebe
„Jo aha..“ Jeho tón je o dost jiný.. milý?! … divné Zdá se být zaskočený. Zdá snad někoho se stejným příjmení ?
„Co?“ vyhrknu ze sebe
„Nic“ odsekne trochu nepříjemně, ale v jeho tónu slyším divnou nejistotu nebo tak něco. Rozhodnu se to neřešit a věnovat se hodině, která se před chvíli rozběhla aniž by si toho jeden z nás všiml.
„Harry?“ uslyším z mé pravé strany po asi 15ti minutách …
…otočím se na Louise „Ano?“